J.Duffková: Homework, telework a spol. (dokonč.)
PhDr. Jana Duffková, CSc.:
Homework, telework a spol. (neboli Příliš mnoho "worků“)
II. část (dokončení)
(příspěvek do sborníku Acta Universitatis Carolinae – Philosophica et historica, Studia Sociologica, Univerzita Karlova, Praha - v tisku - odevzdáno: jaro 2004)
(I. část VIZ tato rubrika pod názvem J.Duffková: Homework, telework a spol. (zač.) -
***************************************************************
6. Telework(ing) neboli „práce na dálku“
Termín „telework(ing)“ stejně jako „homework(ing)“ pochází z angličtiny, byť se v tomto případě nezapře neanglický původ první části slova (latinská předpona „tele-“ znamenající „dálka“, „v dálce“). Telework se do češtiny obvykle překládá jako „práce na dálku“, z čehož mimo jiné vyplývá základní předběžná charakteristika teleworku: jde o vykonávání pracovní činnosti pracovníkem vzdáleným od svého zaměstnavatele, odběratele, zákazníka atd., o odevzdávání výsledků práce zaměstnavateli (odběrateli atd.) z jiného, „vzdáleného“ místa.
Pro takovýto způsob práce se v Evropě a zejména v rámci Evropské unie [1] ustálil termín „telework(ing)“, zatímco v USA je v synonymním významu používána kategorie „telecommuting“[2], což je možné přeložit jako „virtuální dojíždění“ („commuting“ v americké terminologii označuje každodenní dojíždění do práce). Jiným v angličtině (i americké) používaným rovnocenným termínem je především „distance work“ (v češtině se „distanční práce“ jako synonymum teleworku uplatňuje často); v Evropě se kromě mezinárodně uznávaného pojmu teleworku používají v některých případech také „národní varianty“ tohoto termínu: např. ve Francii „télétravail“ či v Itálii „telelavoro“. [3]
Vykonávat práci na určitou vzdálenost od místa, kde je obvykle (či spíše doposud tradičně) vykonávána, je jedním (prvním) nezbytným obecně uznávaným atributem teleworku – při posuzování charakteru a způsobu práce je to kritérium nutné, nikoli však dostačující. Druhým nezbytným obecně uznávaným atributem teleworku je technická stránka spojení na dálku: koncept teleworku se u drtivé většiny autorů takřka automaticky (a přitom nijak zásadně logicky) spojuje s využíváním informačních a komunikačních technologií (ICT - information and communications technologies), zejména nejnovějšího typu. Zdá se dokonce, že práce na dálku za použití takových komunikačních technik jako je telegraf a i telefon (s výjimkou mobilního) je z dnešního hlediska posuzována jen jako jakýsi prototyp teleworku, možno říci „tradiční telework“ (v analogii k „tradičnímu homeworku“) a skutečný, „pravý“ telework jakoby začínal až po rozšíření používání (osobního) počítače, faxu, e-mailu, mobilního telefonu, videokonferencí, internetu atd.
K tomu, aby bylo možné určitou pracovní situaci označit za telework, je třeba, aby byla splněna obě dvě kritéria teleworku současně: člověk musí pracovat na dálku za využití moderních informačních a komunikačních technologií. Proto je sporná oprávněnost používání v poslední době stále populárnějšího termínu „e-Work“[4] („E-work“) jakožto synonyma teleworku [5]. Problematičnost položení rovnítka mezi e-Work (v jeho běžném většinovém pojetí) a telework spočívá především v tom, že „e-Work“ se obdobně jako „e-Commerce“ nebo „e-Learning“ (či „e-Government“, „e-Procurement“, případně „e-občanství“, „e-hlasování“ [6]) vztahuje k jakési velmi pokročilé elektronizaci či spíše komputerizaci a „internetizaci“ svého objektu, tj. k práci, obchodování, učení atd. za využití (osobních) počítačů, internetu, specializovaného softwaru, různých programů a aplikací. Zároveň ale v představě „e-Worku“ není řešena otázka umístění té které činnosti, přesněji řečeno její nutné „vzdálenosti“ od místa, kde se tato činnost běžně provozuje, což je právě u teleworku podstatnou charakteristikou [7]– pracovat za pomoci počítače, internetu a dalších přístrojů, programů a funkcí je možné i při každodenním dojíždění do zaměstnání ve zcela tradiční kanceláři mezi řadou kolegů a za bezprostředního dohledu zaměstnavatele (byť se podklady pro práci vyhledávají na intranetu, její výsledky se předávají na disketách či CD-ROMech a s kolegy sedícími u stolu vzdáleného dva metry se koresponduje e-mailem).
Nutnost spojení faktoru vymezené lokalizace pracovní činnosti („v dálce“) a faktoru informační a komunikační technologie (ICT) se objevuje v drtivé většině dosavadních pokusů o definování teleworku a dokonce bývá často výslovné upozornění na nezbytnou současnou koexistenci obou těchto faktorů připojováno k definici jako její součást. Podle Pekka Huuhtanena (autora jedné ze souhrnných studií Evropského fondu pro zdokonalení životních a pracovních podmínek, která obsahuje, mimo jiné, přehled vybraných národních definic teleworku) většina národních zpráv zabývajících se situací a podmínkami teleworku v jednotlivých evropských zemích jmenovitě uvádí při svém funkčním definování teleworku [8] dva prvky: „místo práce, využívání telekomunikace“ [9]. Shrnující funkční definice teleworku používaná pravidelně ve studiích Evropského fondu pro zdokonalení životních a pracovních podmínek, jejímž autorem je Roger Blanpain, potom zní takto: “Telework je práce vykonávaná teleworkerem (zaměstnanec, samostatně pracující, homeworker …) pro zaměstnavatele nebo zákazníka z převážné nebo významné části (pracovní doby – pozn. J.D.) na místě jiném než je tradiční pracovní místo a zahrnující využívání telekomunikace.“ [10] Zejména část týkající se možných technických prostředků pak rozvíjí např. definice A.Graye et al. z r. 1994: “Teleworking nebo telecommuting je flexibilní způsob organizace práce bez potřeby fyzické přítomnosti pracovníka na jeho pracovním místě během podstatných částí jeho pracovní doby. Profesní aktivita teleworkerů v sobě zahrnuje běžné využívání technik elektronického zpracování informací a rozsáhlé využívání telekomunikačních zařízení (telefon, záznamník, fax, počítač připojení k síti a další rozvinuté telekomunikační služby jako je ISDN, hlasová schránka, audio a video konference, přesměrování hovorů, mobilní telefon atd.).” [11]
Ve stejném základním duchu pojednávají o teleworku i dokumenty drtivé většiny oficiálních mezinárodních institucí zabývající se teleworkem a zejména jeho vymezením a podmínkami z hlediska pracovního práva - telework je totiž mimo jiné i novou formou pracovně právních vztahů (což je momentálně základní vysoce aktuální otázka a úkol nikoli jen z hlediska teorie, ale především z hlediska praxe). Např. v Evropské chartě o teleworku z června 1997 se telework vymezuje jako „způsob práce mimo své obvyklé pracovní místo výhradně díky informačním a komunikačním technologiím.“ [12] Velmi známá a rozšířená je také definice organizace ETO [13], v níž se konstatuje, že společným elementem prolínajícím všechny aspekty teleworku je „využití počítačů a telekomunikace ke změně přijaté (doposud platné – pozn. J.D) geografie práce“ [14]. A konečně třetí příklad: v Rámcové dohodě o teleworku z července 2002 se představitelé „sociálních partnerů“, tj. zaměstnanců a odborářů [15]) v rámci Evropské unie shodli na tom, že telework je „forma organizace a/nebo realizace práce využívající informační technologie v rámci pracovní smlouvy nebo pracovního poměru, v němž práce, která by mohla být stejně tak vykonávána v místě zaměstnavatele, je prováděna mimo tato obvyklá místa.“ [16]
V našich podmínkách je obvykle odkazováno na tuto definici teleworku, která se ovšem obsahově nijak neliší od výše uváděných vymezení: „Pracovní místo (aby se jednalo o teleworking) musí být jiné než běžné pracovní místo u zaměstnavatele. Informační a telekomunikační technologie a jejich využití jsou potom charakteristickým a nezbytným rysem takovéhoto způsobu práce.“ [17]
7. Telework nomádský, alternující, doplňkový apod.
Mezi příklady typických činností a profesí, které jsou vhodné pro telework, nepochybně patří následující: překlady, výzkumné a vývojové práce, poradenská činnost, zpracování různých analýz a projektů, práce obchodních zástupců, auditorů a novinářů, servis horkých linek, účetnictví, konstrukční a návrhářské práce, kalkulace, zpracování objednávek, fakturace a statistika, korektury, vědecké a literární aktivity, redakční práce, informatické služby, grafické práce, manažerská práce. Samostatnou kapitolou jsou pak pracovní činnosti související bezprostředně s počítači a internetem už nejenom jako prostředkem komunikace, ale přímo „objektem“ a „předmětem“ pracovní činnosti – např. programátorské práce, počítačové zpracování informací, tvorba či správa databází, webdesign, atd. Jak je patrné z vyjmenovaných příkladů, z velké části jde o kvalifikované, často vysoce kvalifikované tzv. znalostní pracovníky („knowledge workers“), dnes někdy označované jako „zlaté límečky“ [18]. Řada uvedených profesních činností samých není žádnou novinkou (samozřejmě, kromě vlastních počítačových a internetových aktivit) a některé z nich byly i dříve vykonávány mimo prostory zaměstnavatele (např. obchodní zástupci a spisovatelé), a dokonce výsledky některých aktivit byly v minulosti zaměstnavateli či zákazníkovi zprostředkovávány komunikační technikou (třeba novinář diktující přes telefon svou reportáž z New Yorku do londýnské redakce svých novin). Nicméně prostředky moderní informační a komunikační technologie a možnosti jejich využití dané činnosti posunuly na jinou rovinu. Je možné říci, že mnoho uvedených činností není nutno vykonávat pouze a výhradně na dálku a za pomoci počítačů, internetu atd., ale právě moderní ICT jsou pro jejich realizaci zvláště vhodné a výhodné – tyto činnosti nevznikly na základě a v důsledku ICT, ale s její pomocí a jejím prostřednictvím změnily svou dříve existující podobu (a v důsledku toho často došlo i k mírnému posunutí obsahu).
Daný náhodný výčet příkladů dává tušit, že telework nebude jednotnou kategorií, ale že naopak může mít celou řadu podob podle požadavků a potřeb různých konkrétních pracovních činností a pracovních úkolů.
V mnoha typologiích a klasifikacích teleworku se objevuje především odlišení teleworkerů-zaměstnanců („employed teleworkers“) a samostatných teleworkerů („na volné noze“, samostatně činných – „self employed teleworkers“, „entrepreneurial teleworkers“) - drtivá většina dokumentů dnes již dovoluje považovat jak zaměstnance, tak samostatné pracovníky za teleworkery. [19] Na to může navazovat občas i detailnější dělení teleworkerů podle toho, kdo vlastní jejich výrobní prostředky a platí provozní náklady (pracovník, zaměstnavatel, třetí osoba), pro koho pracují (zaměstnavatel či klient, event. více klientů) apod. Např. v materiálu předkládaném organizací SPIS ministru práce a sociálních věcí ČR se o různých variantách teleworku uvažuje hlavně na úrovni kombinace „tří podstatných rysů, které charakterizují jednotlivé způsoby výkonu práce:
(a) kdo vlastní prostředky se kterými pracovník pracuje, s jejichž pomocí práci vykonává,
(b) kdo vlastní objekt, kde práci vykonává,
(c) kdo pracovníkovi práci zadává a kdo jeho práci kontroluje a kolik těchto zadavatelů práce je.“ [20]
V obecné typologizaci je možné odlišit od samotného teleworku jednak teletrade (obchodování na dálku), jednak telecooperation (práce ve virtuálním týmu).
Teletrade je „široký pojem, který může znamenat např. obchodního cestujícího s notebookem a mobilním telefonem, který je díky připojení na podnikový informační systém dokonale seznámen s aktuálním stavem zboží na skladě a jeho cenami. Do podobné kategorie patří i různí servisní technici, kteří prostřednictvím technologií přijímají a posléze i uzavírají zakázky. Svým způsobem do této kategorie patří vlastně i elektronický obchod (…).“ [21]
Telecooperation je – na rozdíl od teleworku a teletrade, které přece jen mají své prototypy v minulosti – zcela novou formou, jejíž princip spočívá v tom, že „pro řešení konkrétního úkolu je určen tým lidí, profesně odpovídajících definovaným požadavkům. Tento způsob práce je dnes charakteristický převážně pro poradenské firmy, které mohou tímto způsobem angažovat specialisty z celého světa. Pracovníci mají obvykle spolu spojení přes firemní extranety, Internet nebo (v horším případě) využívají některý z groupwarových programů. Technicky jde asi o nejnáročnější způsob práce na dálku jeho součástí bývají i videokonference. Podobně mohou spolupracovat i programátoři nebo vývojáři. Nespornou výhodou pro firmy je možnost angažovat obvykle velmi drahé specialisty pouze na nezbytně dlouhou dobu.“ [22]
Jen částečně tuto klasifikaci připomíná jiné členění teleworku, a to podle typu místa, kde pracovník nejvíce pracuje a tráví zde největší část svého pracovního času: základními variantami jsou telework z domova (viz blíže následující samostatná kapitola), telework z telecentra (s ním související telecottage a televillage) a mobilní (nomádský, kočovný) telework.
Telecentra jsou „zařízení která byla založena pro komerční účely. Obvykle poskytují pracoviště lidem, kteří jsou zaměstnáni na plný úvazek a chtějí pracovat mimo hlavní kancelář zaměstnavatele, ale nechtějí nebo nemohou pracovat doma. (…) telecentra kladou velký důraz na poskytování pracoviště s vyspělými informačními technologiemi a síťovým připojením.Telecentra mohou být kompletně vlastněna určitou společností nebo mohou mít jednotlivé společnosti pronajaty v telecentru pouze část prostor. Ve stručnosti můžeme tedy říci, že telecentra jsou zařízení, která kladou důraz na poskytování dobře organizovaného, bezpečného a klidného pracovního prostředí pro lidi, kteří potřebují místo, kde mohou vykonávat své zaměstnání, a být snadno spojeni se svým zaměstnavatelem, kolegy, zákazníky atd.“ [23] V každodenní praxi to vypadá tak, že každý zaměstnanec podniku pracujícího alespoň částečně s využitím telecenter cestuje do té kanceláře sítě telecenter, která je pro něj nejbližší nebo z hlediska cestování nejdostupnější, a v telecentru se potom zapojí prostřednictvím ICT do práce týmu, jehož další členové obdobně pracují z jiných telecenter, event. z hlavních pracovních prostor zaměstnavatele. Určitými rysy telework z telecentra může sice připomínat výše zmíněnou formu telecooperation, ale zásadní rozdíl je v tom, že z telecenter mohou pracovat a také pracují stálí zaměstnanci firem, nikoli jen dočasní pracovníci vybraní pro jeden úkol (princip práce je ovšem stejný). Pro telework realizující se víceméně výlučně v nějakém takovémto centru se používá také označení „centre-based telework“ [24].
Hlavním charakteristikám telecentra odpovídají do značné míry i „satelitní kancelář“ („satellite office“ - detašované pracoviště firmy vybavené odpovídajícími prostředky ICT umístěné mimo hlavní pracoviště firmy v jiné části města, na jeho okraji nebo i v jiném regionu), „kancelář v sousedství“ („neigborough centres - společná detašovaná pracoviště více zaměstnavatelů, kanceláře v obytných čtvrtích nebo na okrajích měst, v nichž „na dálku“ pracují společně zaměstnanci různých firem) nebo „hotdesking“ či „hotelling“ (v rámci širšího kancelářského servisu místo u pracovního stolu s počítačovým vybavením, kde se podle svých pracovních potřeb střídají různí pracovníci; jakýsi přechodný hotel nikoli pro přespání, ale pro práci nebo přinejmenším pro kontakt se zaměstnavatelem či klientem a elektronické odeslání výsledků práce). Za splnění určitých podmínek jsou tyto „kanceláře“ konkrétními podobami telecentra (nikoli však nutně automaticky).
V jistém smyslu speciálním případem telecenter jsou telecottage [25], která jsou umístěna zásadně ve venkovských oblastech, kde poskytují většinou jen určitý druh služeb souvisejících bezprostředně s počítači, počítačovou gramotností a s nimi spjatých aktivit (organizace počítačových kurzů obecných i specializovaných na určité činnosti a určité aplikace, práce s e-mailem a internetem apod.), případně i se samotným teleworkem (obyvatelé venkova takto mohou najít a realizovat zaměstnání formou teleworku).
Na ideu telecottage navazuje a rozvíjí její principy forma televillage. V tomto případě jde také o záležitost venkova [26], ale televillage je určena pro masovou aktivitu a komplexní životní styl: celá vesnice je „propojena kabely a každý dům je plně vybaven vnitřní sítí, která je připojena k síti vesnice a prostřednictvím širokopásmových komunikací ke "globální vesnici". Tato myšlenka je velmi zajímavá a je vhodná pro skupinu motivovaných lidí, kteří chtějí kombinovat vesnický životní styl s perfektním přístupem k "informační dálnici“.“ [27]
Mobilní (nomádský, event. kočovný) telework se vyznačuje v první řadě – odtud název – buď značnou mírou služebních, pracovních cest, nebo dokonce v řadě případů spíše vysloveně mobilním, „cestovním“ („putovním“) charakterem výkonu příslušné profesní činnosti fakticky bez jednoho fixního pracovního prostoru (práce na cestách - „on the road“ [28], práce „podle itineráře“ [29]). „"Kočovní" pracovníci jsou takoví, jejichž pracovní činnost vyžaduje významný podíl cestování a kteří tak mají pracoviště, kdekoliv je potřeba. Příkladem mohou být prodejci nebo servisní inženýři. Může se také jednat o vedoucí pracovníky, kteří cestují s notebookem a mobilním telefonem a chtějí využít všechna zařízení, která může moderní technologie nabídnout, jako např. hlasové a faxové poštovní schránky, posílání zpráv, vzdálený přístup apod. Tito pracovníci mohou pracovat kdekoliv - v hotelu, v autě, na palubě letadla apod. Kočovní teleworkeři obvykle mají alespoň nějaké kancelářské vybavení doma, ale nejdůležitější pro ně je, aby měli přístup ke všem potřebným zařízením, když jsou na cestách.“[30]
Většina pojetí teleworku zdůrazňuje, že teleworker pracuje „na dálku“ větší nebo významnější část své pracovní doby (v žádném případě tedy nejde o naprosto direktivní určení platné pro plnou pracovní dobu nebo pro splnění celého pracovního úkolu). V rámci teleworku se pak vydělují dvě specifické formy pravidelného střídání pracovního prostředí, přesněji řečeno střídání výkonu práce ve firmě (kanceláři, instituci, organizaci atd.) a vykonávání profesní činnosti v prostředí domova, event. v nějakém typu telecentra. „Multi-site telework“ označuje obecně situaci, kdy pracovník střídá práci v kanceláři a na jiném místě, či jiných místech (zpravidla buď domov nebo telecentrum, případně obojí) – pracovník tedy „sedává na více židlích“ (v tomto případě myšleno spíše doslova než v přeneseném slova smyslu). V případě teleworku tzv. střídavého, alternujícího („alternating telework“) či kyvadlového, pendlovacího („télépendulaire“ [31]) rozděluje pracovník pomyslně své úkoly na dvě části, z nichž jednu vykonává v kanceláři (firmě, podniku atd.) a druhou doma. Tzv. doplňkový, přídavný („supplementary“) telework označuje situaci, kdy člověk sice pracuje především a „kmenově“ ve firmě (podniku, instituci atd.), ale ad hoc podle potřeby, víceméně nárazově tuto práci v kanceláři doplňuje i prací doma. U tohoto vlastně jen „nahodilého“ či „občasného“ teleworkera vyslovuje řada autorů značné rozpaky nad tím, zda ho vůbec mezi teleworkery řadit (z hlediska pracovních podmínek apod.). [32]
8. Tele-homework(ing) neboli „práce na dálku z domova“
Východiskem k charakteristice posledního důležitého a zatím nezmíněného typu teleworku, který je možné označit za pojetí teleworku v užším významu (vzhledem k rozšířenosti této představy ve veřejném mínění a vzhledem k jeho postavení jakožto symbolu teleworku obecně a všech rozmanitých variant teleworku), je vzájemný vztah homeworku a teleworku.
Je zajímavé, že – jak již bylo řečeno - telework se u drtivé většiny autorů takřka automaticky a přitom nijak zásadně logicky spojuje s využíváním ICT, zejména nejnovějšího typu. Přitom pokud bychom byli skutečně důslední, můžeme i klasické druhy homeworku chápat jako práci, kterou pracovník vykonává odděleně od svého zaměstnavatele (či klienta, zákazníka) a jeho pracovních prostor a nějak mu její výsledky přes danou vzdálenost distribuuje (často i prostřednictvím komunikační techniky, byť ne právě té, která se shrnuje do kategorie moderní ICT).
Obdobné úvahy zřejmě také vedly některé autory k nadřazování homeworku nad teleworkem: homework je obecnější kategorií a telework je tím speciálním případem homeworku, kdy člověk ke své práci doma využívá v hojné míře moderní ICT. Jiní autoři ovšem tuto logiku interpretují přesně obráceně: telework je chápán jako obecnější situace – člověk pracuje mimo prostory svého zaměstnavatele (klienta, zákazníka), jemuž pomocí určitých telekomunikačních prostředků předává výsledky své práce, zatímco homework poukazuje jen na jednu z konkrétních možností prostoru, kde lze pracovní činnost vykonávat (každý homework je tedy v rámci této představy zároveň teleworkem). [33] A konečně existuje i skupina autorů, kteří homework s teleworkem jednoduše ztotožňují [34], což je, bohužel, situace nikoli neobvyklá právě v našich podmínkách. [35]
V současnosti se oprávněně prosazuje přístup, který chápe homework a telework jako dva v základním principu se odlišující samostatné typy organizace práce, specifické případy tzv. atypických pracovních poměrů (u zaměstnanců). Základní diference vyplývá již z výše uvedených etymologických a definičních úvah – stručně a výstižně ji lze shrnout takto: „Rozdíl lze spatřovat v tom, že "homeworking" je pojmově vázán na působení v místě svého bydliště, bez ohledu na povahu práce, zatímco "teleworking" naopak vychází ze způsobu provádění práce (na dálku, prostřednictvím informačních a telekomunikačních technologií), bez ohledu na skutečné místo, kde k tomu dochází.“ [36]
Přesto mají homework a telework, pochopitelně, mnoho společného či přesněji řečeno obdobného a existuje dokonce případ, který je současně homeworkem i teleworkem: v angličtině se označuje termínem „home based teleworking“ („home-based telework“) nebo „tele-homeworking“ (analogicky je možno i „home-teleworking“). Teprve tento průsečík homeworku a teleworku odpovídá – po širokém vějíři všech předchozích jiných variant – představě většině lidí o teleworku: „Typický teleworker tedy ráno v papučích usedne do pohodlného křesla ve své domácí pracovně, zapne počítač (není vyloučeno, že si vyhrne rukávy) a pustí se do práce. Se svými nadřízenými či kolegy komunikuje prostřednictvím internetu, touto cestou také přijímá a odesílá potřebná data.“ [37]
Je tedy patrné, že se v obecném povědomí, veřejném mínění objevuje především poněkud zkreslená a dosti zjednodušující představa teleworku – tele-homework je sice velmi často využívanou, ale rozhodně nikoli jedinou formou teleworku (a konec konců i současného, „moderního“ homeworku). Daný omyl vydatně přiživují zejména média, a to nejen česká – jak o tom svědčí např. autoři internetových stránek mezinárodní organizace ETO: “Termín “telework” je často interpretován médii a lidmi obecně ve smyslu “homebased telework”, ale to je zavádějící (klamná) informace.” [38]
9. Závěr
Je do určité míry paradoxní, i když nikoli neobvyklé, že ačkoli telework ve všech svých různých konkrétních podobách ve světě zakořenil a úspěšně se rozvíjí[39], není vlastně příliš jasné CO zakořenilo a CO se rozvíjí – definovat telework je stále problematické a stále to zůstává jako úkol pro budoucnost, byť snad nejbližší. Nedá se říci, že by v tomto ohledu chyběla snaha – o vymezení teleworku se (především pod tlakem nutnosti z hlediska pracovního práva) neustále[40] pokouší organizace a instituce různého obsahového zaměření národní i mezinárodní, odborářské i zaměstnavatelské, oficiální (např. ministerské) i neoficiální (hlavně sociální hnutí), politické i vědecké atd. atd. I když v mnoha ohledech se i do budoucna počítá s tím, že nuance ve vymezení teleworku bude nutno ponechat v národních pravomocích (vzhledem k národním specifikám pracovní legislativy), asi s největším očekáváním se setkává stále pokračující úsilí o vytvoření nového mezinárodního Kodexu práce.
Literatura:
Accord-cadre sur le télétravail; dostupné na www.teletravailonline.com
AZ Dictionary; dostupné na www.infoplease.com
Barylak, M.: Telework; dostupné na www.vilspa.esa.es/staff/iue/
Bates P, Huws U: Modelling eWork in Europe. Estimates, models and forecasts from the EMERGENCE project. IES Report 388, 2002; dostupné na www.employment-studies.co.uk
Bělina, M. a kol.: Pracovní právo. Praha, Spolek čs. právníků VŠEHRD 1997
Blanpain, R.: The legal and contractual situation of teleworkers in the European Union. The law aspects including self-employed. Consolidated Report; dostupné na www.eurofound.eu.int/publications/.
Diskuse k teleworkingu, Hradec Králové, 24. 3. 2003, ISSS 2003; dostupné na www.isss.cz/download/prezentace/kucera_spis.ptt.
Drbalová, V.: Zasedal Výbor Evropské komise pro sociální dialog; dostupné na www.spcr.cz/cz/ri/11_2003w/esfl.htm
Dytrt, Z.: Chcete být "in"? Nechoďte do práce; dostupné na www.pauza.cz
Huuhtanen, P.: The Social Dimensions od Telework: The health and safety issues for teleworkers in the European Union. Consolidated Report; dostupné na www.eurofound.eu.int/publications
Eva Hüttlová: Distanční práce zajímá zaměstnance i zaměstnavatele; dostupné na www.vse.cz
Hynek, J.: Čeká nás práce na dálku?? Moderní řízení; dostupné na Modernirizeni.ihned.cz/
Jouza, L.: Je možné nařídit zaměstnanci, aby pracoval doma?; dostupné na ww.profit.cz/archiv
Kroft, M. - Kučera, A. aj.: Teleworking. Materiál předkládaný ministru práce a sociálních věcí ČR. 2002; dostupné na www.spis.cz/spis/SPIS.home.
La Charte Européenne du Travail à Distance, dostupné na rad2000.free.fr/chareuro.htm.
Matejka, J.: Distanční výkon práce a jeho právní úprava; dostupné na www.lupa.cz
Pennings, F.: The Social Security Position of Teleworkers in the European Union. Consolidated Report. EUROPEAN FOUNDATION for the Improvement of Living and Working Conditions; dostupné na www.eurofound.eu.int/publications/files/WP9727EN.pdf
Peterka, J. – Veselý, V.: Tři pilíře na podporu znalostní ekonomiky. Návrh k veřejné diskusi.; dostupné na www.park.cz/article.asp?sec=3
Ruščáková, D.: Teleworking – práce pro ukázněné. Computer World, č. 12, 2001; dostupné na www.cw.cz/cwarchiv.nsf/0/
Svoboda, A.: Je teleworking prací pro dobytek? Computer World, č. 31, 2000; dostupné na www.cw.cz/cw.archiv.nsf/0/
TELEWORK Data Report (Population Survey). Ten Countries in Comparison. Bonn 2000; dostupné na ecatt\wp1\GPS\NK\TA\gps_data_report2.doc
Trh práce v pohybu. Práce na dálku. Ekonom, č. 48, 1991
What are Telework, Teletrade and Telecooperation ?; dostupné na www.eto.org.uk/work
Základní formy teleworku; dostupné na athena.zcu.cz/batcos/demo_cz/
[1] O popularizaci daného termínu v Evropě se údajně nejvíce zasloužila právě Evropská unie, která jej systematicky používala ve svých dosti intenzivních snahách o zkoumání jeho souvislostí a důsledků v praxi (Evropská unie např. financovala významná zkoumání teleworku orientovaná především na jeho využití coby prostředku rozvoje ekonomické aktivity v souvislosti s možností vytváření pracovních příležitostí ve venkovských oblastech nebo v lokalitách s ekonomickými problémy).
[2] Málokterý ze zahraničních materiálů zahrnující i základní pojmosloví v dané oblasti zapomene připomenout, že tento termín razil zhruba od r. 1973 Jack Nilles, který hrál klíčovou roli v zavedení příslušného konceptu v USA, a zpopularizoval futurista Francis Kinsman ve své knize “Telecommuters” (John Wiley and Sons 1987). J.Nilles je, mimochodem, také tvůrcem termínu a představy „edifice complex“: firmy budující pro sebe honosná sídla, která mají svou očividnou nákladností a vnější okázalostí reprezentovat jejich dosavadní úspěchy i nadějný potenciál do budoucna, podle něj trpí „komplexem velkých budov“ – lze dodat, že právě telework může být jedním z léků, který pomůže tyto firmy z jejich komplexu vyléčit (jiná otázka ovšem je, zda právě takovéto firmy o vyléčení stojí).
[3] Zde se, pochopitelně, nabízí otázka, proč čeština nenásleduje tyto příklady – až na ojedinělé a zpravidla jakoby nepříliš vážně míněné pokusy – zavedením termínu „telepráce“ (analogicky využitím latinské předložky u slov jako je „televize“ a „telekomunikace“, která u nás naprosto zdomácněla aniž by – dnes – vyvolávala rozruch a sváděla k opravdu laciné slovní hříčce). Dosti kuriózní je pak situace citovaná v článku A.Svobody „Je teleworking prací pro dobytek?“: „Možná jste ještě neslyšeli tajemná slova jako teleworking nebo telecommuting, ale asi byste si jen těžko mysleli, že se jedná o práci pro mladá telátka. Důvod je asi trochu jiný, v našich zemích nebyly až do nedávné doby příliš vhodné podmínky na rozvoj tohoto druhu práce na dálku. Trochu jiný názor však mají zástupci evropské teleworkingové organizace, kteří se domnívají, že hlavním důvodem, proč je teleworking u nás nepopulární, je právě již v titulku zmiňovaná souvislost s mláďaty jednoho velice užitečného domácího zvířete. Je sice pravda, že vycházejí z jednoho českého zdroje věnovaného teleworkingu, ale já doufám, že se jednalo jen o vtip, který evropští komisaři nepochopili a že nejsme taková te...., abychom si mysleli, že telecommuting se hodí jedině na pastvu.“ (Svoboda, A.: Je teleworking prací pro dobytek? Computer World, č. 31, 2000; dostupné na www.cw.cz/cw.archiv.nsf/0/).
[4] Tento termín odvozený ze sousloví „electronic Work“ vznikl na konci 90. let minulého století – poněkud paradoxně - jako vyhraněně odmítavá reakce na přílišné užívání (nadužívání, zneužívání) slova „telework“ v rámci spammingu a již dříve zmíněného tzv. MLM-systému při nabídce a prodeji sporných a často přímo podvodných metod na téma „jak rychle zbohatnout z domova“. (Jistě není podobností čistě náhodnou fakt, že právě tento charakter má celá řada – možno říci výrazná většina – nabídek v inzerátech na téma homework a telework v našich současných médiích, včetně internetu.)
[5] To platí i o některých dalších termínech, které se čas od času objevují jako synonyma teleworku – některé z nich postihují jen určitou část či formu teleworku, jiné naopak zachycují obecnější trendy v současných změnách práce a netýkají se jen teleworku a v daném textu nejsou tedy jako synonyma teleworku chápány (např. redukující pojmy jako „electronic homework” a „electronic cottage“, nebo naopak široké a obecné kategorie typu „,flexi-place“ nebo „networking“).
[6] Termíny viz Peterka, J. – Veselý, V.: Tři pilíře na podporu znalostní ekonomiky. Návrh k veřejné diskusi.; dostupné na www.park.cz/article.asp?sec=3.
[7] Logicky oprávněné je v tomto případě např. pojetí P.Batese a U.Huwsové, kteří jako druh teleworku (konkr. jako „tele-homeworking“) vymezují nikoli samotný e-Work, ale pouze e-Work plně realizovaný z domova (Bates P, Huws U: Modelling eWork in Europe. Estimates, models and forecasts from the EMERGENCE project. IES Report 388, 2002; dostupné na www.employment-studies.co.uk).
[8] O pouze „funkčním definování teleworku“ hovořil Roger Blanpain v souvislosti s tím, že v řadě evropských zemích – soudě podle zmíněných národních zpráv – telework (ještě) není legální kategorií a není tedy možné předjímat oficiální definici teleworku. (Blanpain, R.: The legal and contractual situation of teleworkers in the European Union. The law aspects including self-employed. Consolidated Report; dostupné na www.eurofound.eu.int/publications/files/WP9728EN.pdf)
[9] Huuhtanen, P.: The Social Dimensions of Telework: The health and safety issues for teleworkers in the European Union. Consolidated Report; dostupné na www.eurofound.eu.int/publications/files/. Obdobné pasáže obsahují i další zprávy stejné instituce, např. Blanpain, R.: The legal and contractual situation of teleworkers in the European Union. The law aspects including self-employed. Consolidated Report; dostupné na www.eurofound.eu.int/publications/files/WP9728EN.pdf.
[10] Blanpain, R.: The legal and contractual situation of teleworkers in the European Union. The law aspects including self-employed. Consolidated Report; dostupné na www.eurofound.eu.int/publications/files/WP9728EN.pdf.
[11] Citováno podle: M.Barylak: Telework; dostupné na www.vilspa.esa.es/staff/iue/.
[12] La Charte Européenne du Travail à Distance, dostupné na rad2000.free.fr/chareuro.htm.
[13] ETO je zkratka pro European Telework Online, internetový portál o teleworku a telecommutingu fungující od r. 1996 na adrese www.eto.org. (existují i národní jazykové verze tohoto portálu – česká verze nese název European Telework Online Česká republika a její internetová adresa zní www.eto.org.uk/nat/cz/index.cz.htm).
[15] Dne 16. 7. 2002 byla po osmi měsících jednání podepsána Rámcová dohoda o práci na dálku, která bude implementována na národních úrovních členskými organizacemi a ne prostřednictvím evropské legislativy jako bylo doposud obvyklé u jiných Rámcových dohod. Dohodu podepsali: ETUC – Evropská odborová konfederace; UNICE – Unie průmyslových a zaměstnavatelských svazů Evropy; UEAPME – Unie malých a středních podniků Evropy; CEEP – Evropské středisko pro podniky se státní účastí a podniky veřejného hospodářského zájmu.
[16] Accord-cadre sur le télétravail; dostupné na www.teletravailonline.com. Z textu této dohody je ovšem také patrný specifický úhel pohledu zainteresovaných institucí – telework je zde vymezen (kromě výše uvedeného obecného definování) i jako „prostředek podniků a organizací veřejných služeb k modernizaci organizace práce a prostředek pracovníků ke sladění života profesního a sociálního a k získání větší autonomie v plnění pracovních úkolů“ (tamtéž). Sociálně-pracovní či přímo odborářsko-pracovní kontext je zde zřejmý, důležité zde není jen vymezení podstaty teleworku, ale rovněž jeho možné funkce pro podniky a zaměstnance.
[17] Diskuse k teleworkingu, Hradec Králové, 24. 3. 2003, ISSS 2003; dostupné na http://216.239.59.104/search?q=cache:rA7WvWuxwO8J:www.isss.cz/download/prezentace/kucera_spis.ppt+teleworking&hl=cs&lr=lang_cs&ie=UTF-8; Kroft, M. - Kučera, A. aj.: Teleworking. Materiál předkládaný ministru práce a sociálních věcí ČR. 2002; dostupné na www.spis.cz/spis/SPIS.home;
[18] Hynek, J.: Čeká nás práce na dálku?? Moderní řízení; dostupné na Modernirizeni.ihned.cz/3-13057940-teleworking-600000_detail-0d.
[19] Problém zde má stejné zadání a stejnou logiku argumentů jako obdobná sporná situace u homeworku (viz výše hlavně kapitola 5. Diskuse okolo definice homeworku v rámci ILO).
[20] Kroft, M. – Kučera, A. aj.: Teleworking. Materiál předkládaný ministru práce a sociálních věcí ČR. 2002; dostupné na www.spis.cz/spis/SPIS.home.
[21] Ruščáková, D.: Teleworking – práce pro ukázněné. Computer World, č. 12, 2001; dostupné na www.cw.cz/cwarchiv.nsf/0/.
[22] tamtéž
[23] Základní formy teleworku; dostupné na athena.zcu.cz/batcos/demo_cz/.
[24] Viz např. dokument organizace EcaTT z r. 2000 nazvaný On new Ways of Working and new Forms of Business across Europe.
[25] Název odvozený z anglického slova „cottage“ (= chalupa) poukazuje na venkov, vesnici jakožto původní místo své existence i její účel: původním cílem telecottage bylo „přinést technologii a odpovídající dovednosti lidem ve vzdálených vesnicích, kteří nemají dostatek příležitostí získat tyto dovednosti při práci pro "hi-tech" zaměstnavatele, kteří obvykle sídlí ve velkých městech“ (Základní formy teleworku; dostupné na athena.zcu.cz/batcos/demo_cz/.).
[26] Termín televillage je odvozen od anglického slova „village“, tj. vesnice.
[27] tamtéž
[28] Blanpain, R.: The legal and contractual situation of teleworkers in the European Union. The law aspects including self-employed. Consolidated Report; dostupné na www.eurofound.eu.int/publications/files/WP9728EN.pdf; What are Telework, Teletrade and Telecooperation ?, dostupné na www.eto.org.uk/work.
[29] www.teletravailonline.com.
[30] Základní formy teleworku; dostupné na athena.zcu.cz/batcos/demo_cz/.
[31] Termín viz např. www.teletravailonline.com.
[32] TELEWORK Data Report (Population Survey). Ten Countries in Comparison. Bonn 2000; dostupné na ecatt\wp1\GPS\NK\TA\gps_data_report2.doc.
[33] Tuto představu lze vysledovat např. v této citaci: „(…) se zaměříme na homework, který je v současnosti nejběžnějším způsobem práce na dálku.“ (Základní formy teleworku, dostupné na athena.zcu.cz/batcos/demo_cz/)
[34] Tato skutečnost je patrná např. z následujících citátů: „Teleworking (telecommuting, homeworking) je trend zaměstnání na dálku, který je umožněn rozvojem moderních informačních a komunikačních technologií.“ (Kroft, M. - Kučera, A. aj.: Teleworking. Materiál předkládaný ministru práce a sociálních věcí ČR. 2002; dostupné na www.spis.cz/spis/SPIS.home); „Distanční práce (práce na dálku, homeworking) je velmi nadějnou, rychle se rozvíjející formou organizace práce.“ (Hüttlová, E. : Distanční práce zajímá zaměstnance i zaměstnavatele, dostupné na www.vse.cz).
[35] Při ztotožňování homeworku a teleworku nejsou, pochopitelně, homeworkeři a teleworkeři odlišování a jsou označováni souhrnně (v našich podmínkách) jako „domáčtí zaměstnanci“, což může působit zmatečně v pracovně právních souvislostech – z hlediska pracovních podmínek by se totiž teleworkeři podle dosavadního (funkčního) pojetí ve většině evropských zemí měli podobat spíše „běžným pracovníkům“ než homeworkerům s jejich určitými modifikacemi práv a povinností (naše stávající pracovní právo se zabývá kategorií homeworkerů pod označením domáčtí pracovníci, ale nezná kategorii teleworkerů). Obdobně je konstatováno, bohužel, i ve výkladové příručce pracovního práva (ovšem už z roku 1997): „Domáčtí zaměstnanci jsou ti, kteří podle pracovní smlouvy pravidelně konají práci ve svém bydlišti či jinde, avšak mimo pracoviště svého či jiného zaměstnavatele.“ (Bělina, M. a kol.: Pracovní právo. Praha, Spolek čs. právníků VŠEHRD 1997, str. 143) Vysvětlením dané nepřesné terminologie (která může být ovšem na právní rovině značně nebezpečná) je snad skutečnost, že v našich podmínkách je telework ve všech svých podobách ještě tak nerozvinutý, že vyčkání na nový mezinárodní Kodex práce, který se zabývá i těmito otázkami, nemůže mít nijak dalekosáhlé následky. Logické by prozatím bylo řešit situace v naší praxi různě: „Narozdíl od homeworkingu, jehož existenci zákoník práce výslovně v několika svých ustanoveních připouští a upravuje, úprava teleworkingu neexistuje. S ohledem na pojmové znaky teleworkingu a skutečnost, že místo výkonu práce lze považovat za dohodnuté i v takových případech, kdy není v pracovní smlouvě výslovně sjednáno, řídí se pracovní poměry těchto zaměstnanců v plném rozsahu zákoníkem práce, avšak s ohledem na určitá specifika, které vyplývají z povahy práce.“ (Matejka, J. : Distanční výkon práce a jeho právní úprava; dostupné na www.lupa.cz) Člověk však může u nás pracovat jako teleworker, i když jako právní termín telework de facto neexistuje: „Zákoník práce připouští v zájmu zaměstnavatelů práci na dálku a úpravy obsahu pracovněprávního vztahu: sjednání pracovního poměru na dobu určitou s výkonem prací na dálku, rozdělení pracovní doby se střídáním zaměstnanců na jednom pracovišti a doma, dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr v počtu pracovních hodin soustředěných do kratšího uceleného časového období podle potřebné situace u zaměstnavatele s určením jiného místa výkonu práce apod. Zákoník práce a další pracovněprávní předpisy (zejména nařízení vlády č. 108/1994 Sb.) umožňují práci na dálku a vytvářejí legislativní podmínky pro plnění podnikatelských záměrů a výrobních, ekonomických i provozních potřeb zaměstnavatelů.“ (Jouza, L.: Je možné nařídit zaměstnanci, aby pracoval doma?; dostupné na: www.profit.cz/archiv)
[36] Matejka, J.: Distanční výkon práce a jeho právní úprava; dostupné na www.lupa.cz.
[37] Dytrt, Z.: Chcete být "in"? Nechoďte do práce; dostupné na www.pauza.cz.
[39] Důkazem mohou být na internetových stránkách pravidelně uveřejňované seznamy institucí, které nějakou formu teleworku již praktikují; viz např.: IBM Austria – alternující a mobilní telework; Zurich Kosmos – mobilní telework; Raiffeisen Rechenzentrum Wien – homework, alternující telework; IBM Germany – alternující telework; German Telekom – alternující telework; Lufthansa Systems – alternující telehomework; National Telecommunications Sector Italy – telehomework, mobilní telework, práce z telecentra; Saritel – homework; Italtel – telehomework; Seat – telehomework; Telecom Italia – telehomework; Caridata – soukromá centra teleworku (www.mirti.com).
[40] Jednou z posledních iniciativ byla např. konference o sociálním dialogu v Lublani v lednu 2004, na níž jednotlivé členské federace zemí EU podaly zprávu o implementaci Dobrovolné dohody o teleworku. Bylo s uznáním kvitováno, že i sociální partneři se zabývají problematikou teleworku, že proběhly první konzultace v rámci příslušného týmu RHSD a telework společně s jinými atypickými formami organizace práce bude zakotven v připravovaném kodexu práce. (Drbalová, V.: Zasedal Výbor Evropské komise pro sociální dialog; dostupné na www.spcr.cz/cz/ri/11_2003w/esfl.htm)